Šťastný Nový rok 2067!

v sekci Reportáže

„Ha-se!“ zakřičí muž stojící na podivuhodném dřevěném voze. „Aj-še!“ ozve se odpověď desítek mladíků třímajících v rukou lana. „Háá!“ trhnou provazy jako jeden muž až vůz zaskřípe a zakymácí se. „Háááá! Hááááááá!“ Kola se dávají do pohybu o vůz se posune o několik metrů kupředu. Tahači pouští lana a za bujarého smíchu se vzájemně objímají. Opět se však ozývá příkaz: „Ha-se!“ Tahači se chopí provazů a hned odpovídají: „Aj-še! Háá! Háááá! Hááááááá!“

První den festivalu Bisket džatra se davy scházejí na náměstí Taumádí.
První den festivalu Bisket džatra se davy scházejí na náměstí Taumádí.
Vybrat fotku 

14. dubna 2009 se v himálajském státě Nepál přehoupl kalendář a započal Nový rok 2067. Kalendář Vikram Samvat Nepálci ctí jako národní poklad a řídí se jím ve svém každodenním životě. Turisty, kteří v podvečer posledního dne nepálského roku vyrazili za bujarými oslavami do ulic Káthmándú, ovšem čekalo zklamání. Skutečně svérázné a ojedinělé slavnosti se odehrávaly pouze v historickém městečku Bhaktapur. Bhaktapurský svátek Bisket džatra je živou ukázkou bohaté a komplikované kultury Nevárců, původních obyvatel Káthmándského údolí.

Řádění v Bhaktapuru

Svátek Bisket džatra začíná čtyři dny před Novým rokem taháním vozíku. Na bhaktapurském náměstí Taumádí, jemuž dominuje pětistupňová pagoda Njatapóla, se srocuje tisícihlavý dav. Dobrovolníci, především z řad mládeže, se chopí lan připevněných k vozíku, jenž je zhotovený podle vzoru nepálských chrámů. Sotva bráhmani (hinduističtí kněží) nastoupí s posvátnou soškou Černého Bhairava do vozu, začíná mela. Na každé straně se mladíci z různých částí města chopí lan a začne zběsilá přetahovaná o to, kde vůz s idolem přečká noc. Vůz se kymácí a skřípe, občas některá skupina získá navrch a posune ho tím či oním směrem. Po hodinách nerozhodného přetahování z jedné strany města na druhou, Bhairav skončí na sousedním náměstíčku a kdo by ho chtěl dovézt jinam, musel by se nejdřív postavit zuřivému davu.

Tahání vozíku je úkolem mladých můžů a chlapců.
Tahání vozíku je úkolem mladých můžů a chlapců.
Vybrat fotku 

Z oken domova je sledování divoké přetahované nejbezpečnější.
Z oken domova je sledování divoké přetahované nejbezpečnější.
Vybrat fotku 

Povzbuzování a koordinace jsou samozřejmě stejně důležité jako samotné tahání.
Povzbuzování a koordinace jsou samozřejmě stejně důležité jako samotné tahání.
Vybrat fotku 

Bhairav je bojovný a trestající aspekt hinduistického boha Šivy. Jeho vypuštěním do ulic města začíná několik dní divokého řádění. „Na vlastní oči jsem viděl, jak jednomu muži rozdrtilo kolo vozu hlavu!“ říká mi můj bhaktapurský kamarád Hari. Když si všimne mého poněkud rozpačitého výrazu, krčí rameny: „To je prostě náš festival. Všichni moc dobře ví, co se může stát.“ Jak se ukázalo během následujících dní, při slavnosti jde někdy skutečně o zdraví. „Večer si musíš pořád hlídat ústupovou cestu,“ varuje mě. „Jakmile se setmí, začne docházet k bitkám... To je tady takový zvyk: když je Bhairav v ulicích, lidi věří, že si mezi sebou můžou beztrestně vyřídit účty. Jakmile začnou lítat vzduchem kameny a cihly, je čas se klidit!“ Hned ten večer jsem se přesvědčil, že nemluvil do větru. Hlasité hádky a tahanice v temných uličkách probíhaly za účasti stovek zvědavců. Policie nastoupená v zásahových mundúrech ale nechávala svátečnímu folklóru volný průběh.

Erekce roku

Taháním vozíku s Bhairavem sice svátek Bisket džatra začíná, nejde však o hlavní událost novoročního festivalu. Ta se odehrává předposlední den roku na náměstí Jošinkel. V podvečer se zde začnou srocovat davy. Celé prostranství, přilehlé ulice, všechna okna, balkóny i střechy, se zaplní zvědavci. Jejich pozornost se upíná ke třicet metrů dlouhému kmeni stromu ležícímu uprostřed náměstí. Před několika dny stožár vlastními silami přitáhli nejsilnější muži z dvacet kilometrů vzdáleného Kavre. Na špičce je kmen ozdoben olistěnými větvemi a překřížen asi třímetrovým „ráhnem“. K tomu jsou připevněné dva srolované dlouhé praporce ze zdobené látky a především půl tuctu silných konopných lan. Takto nazdobenému stožáru se říká lingam a symbolizuje mužský pohlavní úd. Jeho spodní část si hoví v kamenném podstavci jóni, jenž představuje vagínu. Na programu večera není nic menšího než vztyčit masivní kus dřeva do výšky a zajistit tím štěstí, sílu a plodnost pro město Bhaktapur a potažmo celý Nepál.

Lidé posedávají na stožáru a čekají na příjezd vozíku s Bhairavem.
Lidé posedávají na stožáru a čekají na příjezd vozíku s Bhairavem.
Vybrat fotku 

Lana, pomocí, kterých se stožár zvedne jsou pevně uázány.
Lana, pomocí, kterých se stožár zvedne jsou pevně uázány.
Vybrat fotku 

Stačí se jich už jen chopit.
Stačí se jich už jen chopit.
Vybrat fotku 

Už se stmívá, když se z uličky prudce stoupající do středu města ozve povědomý křik: „Ha-se! Aj-še! Háá! Hááá! Háááá!“ Dav chaoticky prchá na všechny strany, aby uvolnil cestu Bhairavovu vozu, jenž se zcela nekontrolovatelně vřítí na náměstí. Hlasité skřípění dřeva, přehlušuje radostný řev. Tahouni vozíku a další mládež se bez váhání chopí provazů upevněných k lingamu. Každý, kdo je ochoten alespoň na chvíli přiložit ruku k dílu, je vřele vítán. Další muži jsou připravení se vzpěrami, aby zvedající se kmen podpírali. Chaotickou spolupráci tahačů a podpíračů se víceméně marně snaží koordinovat několik mužů stojících na kamenném podstavci.

„Není vůbec jisté, že se to podaří,“ říká asi po dvou hodinách Hari. I přes intenzivní snahu je lingam stále beznadějně povadlý a nezdá se, že by se vůbec mohl vzchopit. „Budou se klidně snažit celou noc,“ slyším ujištění. „Tohle je jen začátek...“

Nakonec jsem se rozhodl vztyčení stožáru oželet a vrátil jsem se posledním autobusem do Káthmándú. Ráno mě budí naléhavé klepání na dveře. Můj bytný Dwarika mi mává před obličejem novinami. „Lingam se zlomil!“ říká vzrušeně. „Byl jsi u toho?“ Vrtím ospale hlavou. „To je neštěstí!“ lamentuje. Ptám se, jestli byl někdo zraněn. „Sedm lidí je v nemocnici, kmen na ně spadl, ale o to nejde. Tohle je špatné znamení pro celý Nepál!“

Kolem poledne přijíždím do Bhaktapuru. Na náměstí Jošinkel stojí bezpečně zaparkovaný Bhairavův vozík a hned vedle – pěkně hrdě, i když ne zcela zpříma – vztyčený lingam. „Tak zlomil se, nebo ne?“ ptám se v jednom z obchůdků na náměstí. „Ano, zlomil se,“ potvrzuje obchodník ospale. „Ale pro všechny případy tu máme jeden náhradní. Ve čtyři ráno jsme ho vztyčili...“ směje se a pořádně si zazívá.

Se skřípotem a vysokouch rychlostí náhle ze svahu na prostrasntví vjíždí vozík s Černým Bhairavem.
Se skřípotem a vysokouch rychlostí náhle ze svahu na prostrasntví vjíždí vozík s Černým Bhairavem.
Vybrat fotku 

Diváci čekají, až se stožár začne zvedat.
Diváci čekají, až se stožár začne zvedat.
Vybrat fotku 

Nejdříve se stožár podepře vzpěrami.
Nejdříve se stožár podepře vzpěrami.
Vybrat fotku 

Na druhé straně se pak lan chopí mladí muži a začnou táhnout.
Na druhé straně se pak lan chopí mladí muži a začnou táhnout.
Vybrat fotku 

Zvedání lingamu může trvat celou noc.
Zvedání lingamu může trvat celou noc.
Vybrat fotku 

Snaha i tentokrát byla korunována úspěchem.
Snaha i tentokrát byla korunována úspěchem.
Vybrat fotku 

O náruživé princezně

Tradice svátku Bisket džatra sahají hluboko do minulosti, nejspíš až do patnáctého století, nebo ještě dál. Jisté je, že pokud se na původ svátku zeptáte deseti lidí, uslyšíte jedenáct různých odpovědí. Většina se ovšem shodne, že kdysi dávno v Bhaktapuru vládl král, který měl jedinou neobyčejně krásnou, ale též velmi vášnivou dceru. Každého jejího milence však ráno nalezli mrtvého.

Aby král uspokojil princeznin nenasytný chtíč, nařídil, že každý den bude vylosován mladík, který s ní stráví noc. Jednoho dne do Bhaktapuru zabloudil princ z daleké země a našel si dočasné přístřeší u staré ženy, jejíž nejstarší syn byl zrovna vylosován. Princ se bez váhání nabídl, že ho zastoupí. Odešel do paláce, a když ukojil princezninu touhu, schoval se s mečem do rohu místnosti. Náhle spatřil, jak spící princezně z nosních dírek lezou dva obrovští hadi a pátrají po své obvyklé milováním zmožené oběti. V tu chvíli princ vyskočil z úkrytu a stvůrám setnul hlavu. Jaké bylo překvapení dvořanů, když ráno přišli s márami, a našli prince živého ve vřelém obětí princezny!

Na oba zabité hady se přicházelo podívat stále víc a víc lidí, až se na palácové nádvoří nevešli. Proto král rozkázal obludy zavěsit na stožár a ten vztyčit na náměstí tak, aby je mohl vidět úplně každý. Těla hadů jsou dnes reprezentována dlouhými zdobenými praporci, které z lingamu visí. Název svátku bisket znamená doslova „zabíjení hadů“.

Pozoruhodné je též vyprávění, jak se k celé věci připletl Černý Bhairav. Tento bůh původem z indického města Váránásí se doslechl o zabitých hadech a zatoužil je také spatřit. Vypravil se proto v utajení do Bhaktapuru, ale skupina místních bráhmanských kněží jeho přestrojení prohlédla. Protože přítomnost Bhairava by byla požehnáním pro celé město, rozhodli se bráhmani za pomoci tantrických kouzel bohu znemožnit návrat domů. Bhairav se pokusil utéct tajnou podzemní cestou, avšak když už byl po krk v zemi, bráhmani ho dostihli a hlavu mu odřízli. A tak už zůstal nadobro v Bhaktapuru, kde mu na náměstí Taumádí postavili krásný chrám a každý rok ho vozí na náměstí Jošinkel, aby se stal svědkem zvedání lingamu.

Noc lásky

S námahou vztyčený lingam nebude na náměstí stát dlouho. Hned další večer se prostranství opět zaplní zvědavci. Mládež obklíčí stožár a čeká, až bráhmani v malém chrámu pod lingamem odslouží povinné obřady a nastoupí se soškou Bhairava do vozu.

Stožár nezůstane na Jošinkelu ani celý den. Hned večer po vztyčení na poslední den roku, bude opět stržen.
Stožár nezůstane na Jošinkelu ani celý den. Hned večer po vztyčení na poslední den roku, bude opět stržen.
Vybrat fotku 

Mladí můži posílení alkoholem zatím mohou předvádět svou odvahu při šplhání na stožár.
Mladí můži posílení alkoholem zatím mohou předvádět svou odvahu při šplhání na stožár.
Vybrat fotku 

Jeden z odvážlivců kyne divákům z vrcholu stožáru.
Jeden z odvážlivců kyne divákům z vrcholu stožáru.
Vybrat fotku 

Pálenkou rakší notně posilnění muži zatím zkoušejí po lanech vylézt na stožár. Zdolat třicet metrů vysoký kmen a strhnout ze špičky několik zelených lístků přináší štěstí nejen lezci, ale celému městu. Proto dav odvážlivce vzrušeně povzbuzuje. Čtveřice lezců šplhá po lanech jak mravenci po stéble. Dva se dostávají téměř k vrcholu, jeden se však neudrží a padá z výšky na dlažbu. Dav v hrůze ztichne, o vteřinu později k nešťastníkovi vyrážejí desítky pomocníků i čumilů. Většina lidí však už věnuje pozornost lezci, který mává z vrcholu stožáru a rozhazuje zelené lístky po náměstí. Odměnou je mu bouřlivý aplaus. „Zabil se,“ říká Hari, když se vrátí z místa, kam nešťastník dopadl. „Ale to už k festivalu patří... Hlavně, že aspoň jeden na vrchol vylezl,“ říká spokojeně.

Bráhmani v bílých hábitech s barevnými čapkami náhle vyrážejí směrem k vozu. A s sebou vláčí těžký oltář se sochou božstva. Vše probíhá bez jakékoli okázalosti, jak je ostatně v hinduismu běžné. Bhairav je během několika krátkých chvil umístěn ve středu vozu a bráhmani se pohodlně usazují po stranách.

Po dokončení obřadů je idol Černého Bhairavy opět naložen do vozíku.
Po dokončení obřadů je idol Černého Bhairavy opět naložen do vozíku.
Vybrat fotku 

Tentokrát se vezou i nevárští bráhmani.
Tentokrát se vezou i nevárští bráhmani.
Vybrat fotku 

Bhaktapurská mládež má opět příležitost vyřádit se, protože jejím úkolem je srazit lingam k zemi. Z každé strany se provazů chopí jiná skupinka a začne táhnout svým směrem. Lingam se naklání tu na jednu, tu na druhou stranu. „Mizíme!“ křičí na mě Hari, když se stožár začne nebezpečně naklánět k nám. Spolu s desítkami dalších prcháme pryč. Lingam se však mezitím začal naklánět na opačnou stranu. Brzy je skoro celé prostranství kolem stožáru vyklizené. Po několika minutách divoké přetahované se stožár konečně za hlasitého aplausu hroutí na střechu malého chrámečku. Tím byl symbolicky završen rok. Bhaktapur a celý Nepál vstupují do nové éry.

„Ha-se!“ zavelí mladík stojící na Bhairavově voze. „Aj-še!“ ozve se odpověď. Vůz se vydává na cestu zpět. Tentokrát však tahače čeká vyčerpávající stoupání. V polovině cesty ovšem dojde k plánované srážce Bhairavova vozu s menším vozíkem jeho božské partnerky Badra Kálí. Obě božstva zůstanou spolu na místě až do rána. Dnes k žádným pouličním bitkám nedojde, novoroční noc je zasvěcená lásce. Mladíci budou uhánět dívky, zatímco jejich rodiče jim zkusí zadělat na sourozence.

Jakmile je Bhairav ve vozíku, stožár se musí strhnout. K tomu se používají stejná lana, jako při zvedání.
Jakmile je Bhairav ve vozíku, stožár se musí strhnout. K tomu se používají stejná lana, jako při zvedání.
Vybrat fotku 

Lingam padl, vozík se může opět vydat cestu.
Lingam padl, vozík se může opět vydat cestu.
Vybrat fotku 

Ohrožená tradice

„Tento rok není organizace slavnosti zrovna nejlepší,“ říká smutně student práv Ašiš. „Chybí peníze a to všechno kvůli maoistům.“ Maoisté během krátkého trvání své vlády před dvěma lety seškrtali veškeré výdaje na pořádání lidových slavností. Až po týdnu občanských protestů, které paralyzovaly Káthmándské údolí, vyčlenilo ministerstvo financí omezené fondy. „V dřívějších dobách měl každý chrám vlastní pozemky. Výnosy z hospodaření se používaly na financování náboženských rituálů a slavností,“ vysvětluje Ašiš. „V šedesátých letech však král Máhendra chrámové pozemky vyvlastnil a převzal patronaci nad našimi svátky. Když už vláda nechce dál platit, tak ať nám vrátí chrámovou půdu!“ rozčiluje se. V turbulencích současné nepálské politiky se však něco takového nezdá pravděpodobné.

Tradiční kulturu Nevárců, původních obyvatel Káthmándského údolí, neohrožují jen rozpočtové škrty. Během deseti let občanské války do údolí uprchly stovky tisíc lidí z regionů. Nevárci ve městech Káthmándú a Pátan se postupně staly menšinou. „Tady v Bhaktapuru zatím smějí koupit pozemky pouze Nevárci,“ říká Ašiš, „ale řadě podnikavců se to nelíbí. Těžko říct, co bude dál.“ Živelná změna, kterou města a vesnice Káthmándského údolí v posledních letech prodělala, nahání hrůzu. Tradiční nevárské domy s rafinovaně vyřezávanými okny nahradily nevzhledné a nekvalitní železobetonové stavby, které nepochybně podlehnou příštímu velkému zemětřesení. Zemědělskou půdu, patrně nejkvalitnější v Himálaji, pohlcuje divoká stavební horečka. Pohádkové kouzlo nevárských měst, které v šedesátých letefch učarovalo hnutí hippies, už je nenávratně pryč. Svátky, jež dřív zcela ovládly veškeré dění ve městě, ve velkoměstských rozměrech ztrácí na významu.

Nevárští brahmáni během svátku.
Nevárští brahmáni během svátku.
Vybrat fotku 

Bhaktapur je poslední z královských měst Káthmándského údolí, které si zachoválo původní nevárský ráz.
Bhaktapur je poslední z královských měst Káthmándského údolí, které si zachoválo původní nevárský ráz.
Vybrat fotku 

„Mnoho lidí říká, že bychom měli počet svátků zredukovat,“ říká Ašiš. „V moderní době si prý nemůžeme dovolit tolik dní volna. Prý tím trpí ekonomika celé země.“ Nesouhlasně vrtí hlavou. „Podstatná část hrubého domácího produktu vzniká v Káthmándském údolí,“ říká. „Tak proč bychom se zrovna my měli vzdávat svých tradic?“

Nevárci jsou etnickou skupinou, která se zformovala v Káthmándském údolí někdy kolem čtvrtého století před naším letopočtem. Mají vlastní jazyk i písmo a pyšní se rozvinutou městkou kulturou sahající hluboko do starověku. Nevárští umělci, zvláště kovotepci, dřevořezbáři, malíři, sochaři i stavitelé se proslavili po celé Asii. Architektonický styl stupňovité pagody, který známe z Číny, Japonska, Koreje a Vietnamu rozšířili do světa právě oni. Až do sedmnáctého století, kdy byl Nepál sjednocen králem z Gorkhy (malého království asi osmdesát kilometrů severozápadně od Káthmándú) byly tři nevárská městská království, Káthmándú, Pátan a Bhaktapur nejvlivnějšími mocnostmi v himálajském regionu. Mnohovrstevnatá nevárská kultura plná výjimek proti pravidlům a neřešitelných paradoxů je považovaná za jednu z nejkomplexnějších na světě.

Text a fotografie: Michal Thoma

Čtěte pokračování reportáže: Oranžový rej božstev

Původně vyšlo v magazínu Koktejl 12/2010.


Komentáře

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.