
Kamenná zahrada v betonovém městě
Čandígarh, metropole indických svazových států Harijány a Pandžábu, je známá především díky průkopníkovi moderní architektury Le Corbusierovi. Ten v padesátých letech vytvořil originální urbanistický plán města a projektoval v něm celou řadu staveb. Pár minut chůze od betonového monstra Le Corbusierova Státního soudu se nachází dílo génia zcela jiného ražení – Kamenná zahrada Neka Čanda.
Nek Čand pracoval jako silniční inspektor. V roce 1958 začal ve volném čase na nevyužité parcele ve vládní části města shromažďovat zvláštně tvarované kameny a recyklovatelný odpad. O sedm let později zahájil práci na podivuhodné zahradě s využitím nashromážděných objektů. Nelegální stavební projekt unikal pozornosti autorit až do roku 1975, kdy na místo dorazila skupina městských úředníků. Namísto neprostupné džungle však objevili bizarní svět Nek Čandovi mysli zaplněný podivuhodnými kamennými útvary, romantickými skalními koridory, mozaikami z keramických střepů a legiemi fantastických soch zvířat i lidí.
Chybělo málo a zahradu by srovnaly se zemí buldozery. Několik významných osobností a veřejnost se však za dílo samorostlého umělce postavilo. Nek Čand dostal od města pravidelný plat a 50 dělníků, aby v budování svého snového světa pokračoval. Zahrada byla otevřena pro veřejnost v roce 1976. Z Neka Čanda se okamžitě stal celosvětově uznávaný umělec a jeho díla dnes zdobí řadu renomovaných sbírek.
Zahrada se rozkládá na ploše deseti hektarů a údajně přiláká pět tisíc návštěvníků denně, což z ní dělá druhou nejnavštěvovanější památku Indie hned po Tádž Mahálu. Pětaosmdesátiletý Nek Čand svou fantaskní zahradu stále s láskou péčí rozšiřuje do velkolepých rozměrů.

Některé v zahradě vystavené artefakty jsou dílem přírody, jiné Čand vymodeloval z betonu. ↗
Vybrat fotku
V zahradě se nacházejí celé armády různých soch. Tyto jsou vyrobeny z kuchyňských střepů. ↗
Vybrat fotku
Mezi sochami stovek mužů s šálkem čaje je jeden jediný s pivní lahví, kterou však demonstrativně vylévá. ↗
Vybrat fotku
Sochy u samotného konce zahrady zobrazují lidi sedící na toaletě. WC se nachází hned za východem a je po dvouhodinové prohlídce vítané. ↗
Vybrat fotkuText a fotografie Michal Thoma
Původně vyšlo v Lidé a Země 9/2011
Komentáře
Poslat nový komentář