Kamenná zahrada v betonovém městě

Čandígarh, metropole indických svazových států Harijány a Pandžábu, je známá především díky průkopníkovi moderní architektury Le Corbusierovi. Ten v padesátých letech vytvořil originální urbanistický plán města a projektoval v něm celou řadu staveb. Pár minut chůze od betonového monstra Le Corbusierova Státního soudu se nachází dílo génia zcela jiného ražení – Kamenná zahrada Neka Čanda.

V podivuhodné zahradě Neka Čanda se nacházejí sochy roztodivných tvorů.

Nek Čand pracoval jako silniční inspektor. V roce 1958 začal ve volném čase na nevyužité parcele ve vládní části města shromažďovat zvláštně tvarované kameny a recyklovatelný odpad. O sedm let později zahájil práci na podivuhodné zahradě s využitím nashromážděných objektů. Nelegální stavební projekt unikal pozornosti autorit až do roku 1975, kdy na místo dorazila skupina městských úředníků. Namísto neprostupné džungle však objevili bizarní svět Nek Čandovi mysli zaplněný podivuhodnými kamennými útvary, romantickými skalními koridory, mozaikami z keramických střepů a legiemi fantastických soch zvířat i lidí.

Chybělo málo a zahradu by srovnaly se zemí buldozery. Několik významných osobností a veřejnost se však za dílo samorostlého umělce postavilo. Nek Čand dostal od města pravidelný plat a 50 dělníků, aby v budování svého snového světa pokračoval. Zahrada byla otevřena pro veřejnost v roce 1976. Z Neka Čanda se okamžitě stal celosvětově uznávaný umělec a jeho díla dnes zdobí řadu renomovaných sbírek.

Zahrada se rozkládá na ploše deseti hektarů a údajně přiláká pět tisíc návštěvníků denně, což z ní dělá druhou nejnavštěvovanější památku Indie hned po Tádž Mahálu. Pětaosmdesátiletý Nek Čand svou fantaskní zahradu stále s láskou péčí rozšiřuje do velkolepých rozměrů.

Jako základní stavební materiál Čandovi posloužily nejrůznější střepy.

Zvláštní kameny i stavební a průmyslový odpad Čand shromažďoval celé roky.

Některé v zahradě vystavené artefakty jsou dílem přírody, jiné Čand vymodeloval z betonu.

Různé části zahrady jsou propojené zvláštními koridory.

Finanční podpora Čandovi umožnila začít zahradu budovat ve velkolepějším stylu.

V zahradě se začaly objevovat skromné vesničky...

...i honosné paláce.

Centrem zahrady dokonce protéká umělá „řeka“.

V zahradě je nespočet zvláštních pavilonů, které působí jak ze světa pohádek.

Některé části zahrady zas připomínají galerii mimozemského umění.

Nejnovější část zahrady je koncipovaná jako oddychový park.

Nespočet houpaček zde láká nejen děti ale i mladé indické páry.

Tento přístřešek sloužil Nek Čandovi jako pracovna.

Svérázný umělec v zahradě stále působí.

Možná, že to byl právě on, kdo přes noc nasadil jedné ze soch helmu.

V zahradě se nacházejí celé armády různých soch. Tyto jsou vyrobeny z kuchyňských střepů.

Krásně oblečené dámy zase vděčí za své barevné šaty zlomkům skleněných náramků.

Mezi sochami stovek mužů s šálkem čaje je jeden jediný s pivní lahví, kterou však demonstrativně vylévá.

Fantazie Čandovi evidentně nechybí.

Sochy u samotného konce zahrady zobrazují lidi sedící na toaletě. WC se nachází hned za východem a je po dvouhodinové prohlídce vítané.

Text a fotografie Michal Thoma

Původně vyšlo v Lidé a Země 9/2011