Odpovědět na komentář

Nepál: Čekání na ústavu

v sekci Reportáže

„Vláda dělá vše pro dokončení mírového procesu a zavedení nové ústavy ještě před vypršením mandátu ústavodárného shromáždění,“ ujišťoval začátkem ledna nepálský ministerský předseda Baburám Bhattaraj. Když Nepálci ústavodárné shromáždění v dubnu 2008 zvolili, očekávali rychlé reformy, které přinesou mír a prosperitu. Překotné zrušení monarchie však byla první, a také poslední věc, na které se poslanci shodli.

Pod dohledem stranických idolů. Premiér Bhattaraj na maoistické demonstraci.
Pod dohledem stranických idolů. Premiér Bhattaraj na maoistické demonstraci.
Vybrat fotku 

Když jsem před rokem hovořil s manželkou Baburáma Bhattaraje (současného premiéra a místopředsedy maoistické strany), bývalou ministryní cestovního ruchu Hisilou Jami, proces psaní nové ústavy byl zablokovaný stejně jako dnes. Stáli jsme v zahradě před rezidencí v luxusní části Pátanu a kultivovaná dáma s krátkými vlasy mi vyprávěla o své nedávné návštěvě Švédska. Naše setkání bylo víceméně zdvořilostní, představoval jsem jí projekt Manang po třiceti letech a o politice jsme mnoho nemluvili.

V jednu chvíli paní Hisile zazvonil telefon, volal manžel, na cestě ze stranické schůze. Nechápavě jsem pozoroval jak hostitelka, když mluví, přikládá reproduktor k ústům, jakoby používala vysílačku. Uvědomil jsem si, že ona skutečně stále ještě má v živé paměti válečná léta, kdy byla se svým manželem na seznamu lidí určených k likvidaci. Nebylo najednou těžké si tuto emancipovanou dámu představit v maskáčích, jak vysílačkou udílí rozkazy vojákům maoistické armády. Ze zajímavého setkání jsem odcházel s podivným pocitem. Občanská válka skončila teprve nedávno a stále ji ještě lze v chování lidí spatřit. Pokud psaní nové ústavy neskončí úspěchem, Nepál by se mohl do násilí a chaosu opět rychle propadnout.

Uzávěrka komunikací neboli „bandha“ (zavřeno), se v Nepálu stalo nejoblíbenější metodou politického protestu. Silnice blokují všechny politické strany i z těch nejmalichernějších důvodů.
Uzávěrka komunikací neboli „bandha“ (zavřeno), se v Nepálu stalo nejoblíbenější metodou politického protestu. Silnice blokují všechny politické strany i z těch nejmalichernějších důvodů.
Vybrat fotku 

Strašidlo totality

Zdaleka nejsilnější stranou v ústavodárném sboru je Komunistická strana Nepálu – maoisté, bývalí vzbouřenci, kteří získali 229 z 601 křesel. Následuje nejstarší politická partaj v Nepálu, středově orientovaný Nepálský kongres se 109 poslanci a Komunistická strana Nepálu – Spojení marxisté-leninisté se 105 křesly. Nezanedbatelný význam má ještě několik politických subjektů opírajících se o voliče z jižních nížin, tak zvaného Madhéše. Volby do ústavodárného shromáždění proběhly jako součást mírové dohody mezi politickými stranami a maoistickými vzbouřenci poté, co autoritativní královský režim před šesti lety ustoupil lidovým protestům.

Poslanci ústavodárného shromáždění si svůj původně dvouletý mandát už čtyřikrát prodloužili, naposledy v listopadu 2011. Dalšímu prodlužování však učinilo přítrž rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud nový základní zákon nebude schválen do 31. května 2012, ústavodárné shromáždění zanikne a politici budou muset navrhnout další postup. Prezident Rám Baran Jádav zřejmě vyhlásí nové volby a všechny současné vrcholové politiky čeká nepříjemná povinnost obhájit před voliči své selhání.

„Kromě sporů o restrukturalizaci státu a způsob vládnutí, jsme už dosáhli porozumění téměř ve všech bodech budoucí ústavy,“ tvrdí optimisticky ministerský předseda Bhattaraj, který je zároveň maoistickým místopředsedou. Ve skutečnosti však chybí shoda v základních parametrech budoucího uspořádání státu. To výmluvně dokládá spor o prezidentský či parlamentní systém vlády, který se v lednu mezi maoisty a Nepálským kongresem rozhořel.

„Maoisté chtějí prezidentský systém, protože jejich předseda Práčánda má velkou šanci v přímé volbě uspět,“ vysvětluje u šálku mléčného čaje knihkupec Záhed ve svém malém obchůdku v Káthmándú. „Kongres ale Práčándu podezřívá, že by jako prezident nastolil komunistickou diktaturu. Proto prosazují parlamentní režim v čele s premiérem a ceremoniálním prezidentem. V Nepálu se všechno řeší podle toho, co se zrovna hodí,“ rozhazuje Záhed rukama směrem ven k chaotické dopravě, rozbitým chodníkům a celkovému nepořádku. „Jsem pro prezidentský systém, Nepál potřebuje silné vedení!“

Zatím se však misky vah naklání píše ke kompromisnímu prezidentsko-premiérskému systému podle francouzského vzoru, se kterým přišla Komunistická strana Nepálu – Spojení marxisté-leninisté. Podle většiny komentátorů však takový systém povede pouze k politické nestabilitě, která nepálskou politiku provázela po celá devadesátá léta. Moc se tehdy dělila mezi krále, premiéra a parlament a průměrná životnost vládních kabinetů byla devět měsíců. Nekoncepční politika, rozbujelá korupce a odtržení stranických špiček od problémů a potřeb běžných lidí, vedly přes maoistické povstání až ke kolapsu režimu.

Proti vlastní straně

Pozice maoistického premiéra Bhattaraje je velice vratká. Jeho odstoupení požaduje jak opozice, tak radikální křídlo vlastní strany. V době svého nástupu do funkce v srpnu 2011 se studovaný architekt s doktorátem z Indie těšil všeobecné popularitě. „Není zkorumpovaný, má vzdělání a dokáže jednat pragmaticky. Jestli někdo může prosadit novou ústavu, je to on,“ svěřil se mi tehdy student Hari Rám Suwal, který jinak s maoisty nijak nesympatizuje.

Dlouholetý maoistický místopředseda Bhattaraj je často označován za hlavní mozek strany. Jeho podpora mezi kádry však není příliš velká a do funkce premiéra byl dokonce navržen proti vůli stranického předsedy Pušpy Kamala Dahala, známého pod bojovým jménem Práčánda (Zuřivý). Ten se však stal po neúspěšné osmiměsíční anabázi v čele vlády před třemi lety pro koaliční partnery nepřijatelný.

Bhattaraj vládne v koalici s několika madhéšskými stranami, ale od svého jmenování do funkce deklaruje, že chce sestavit kabinet národní jednoty, kde zasednou ministři všech tří velkých politických stran. Tedy vedle maoistů i Národní kongres a Komunistická strana Nepálu. Ty však svůj vstup do vlády podmiňují definitivním rozpuštěním maoistické armády.

Šest let po oficiálním skončení občanské války zůstávají maoističtí bojovníci stále ve vojenských táborech. Bhattarajově vládě se v listopadu podařil historický průlom v dohodě o budoucím osudu vojáků, tu však ostře zkritizovalo radikální křídlo maoistů. Kvůli hrozbě rozštěpení partaje se naplňování dohody pozastavilo.

Fronta na vodu u veřejného zdroje v Káthmándú. Kromě toho, že hlavní město nemá dost vody na obstarání základních potřeb, tak je to tato základní surovina znečištěná. Zatímco populace Káthmándú rostla, Nepál se propadal do chaosu a rozvoj infrastruktury šel stranou.
Fronta na vodu u veřejného zdroje v Káthmándú. Kromě toho, že hlavní město nemá dost vody na obstarání základních potřeb, tak je to tato základní surovina znečištěná. Zatímco populace Káthmándú rostla, Nepál se propadal do chaosu a rozvoj infrastruktury šel stranou.
Vybrat fotku 

Sirotci revoluce

Maoistická Lidová osvobozenecká armáda zahájila v roce 1996 svůj boj s cílem svrhnout monarchii a nastolit spravedlivý režim s několika desítkami mužů a dvěma tucty zastaralých pušek. O sedm let později už měla na deset tisíc bojovníků, moderní zbraně i komunikační vybavení a nepřímo ovládala většinu nepálského venkova. I když stále používala gerilovou taktiku, troufala si též na větší vojenské operace, jakou byl třeba krvavý útok na okresní město Beni v březnu 2004.

„Maoisté tehdy přišli zcela nepozorovaně, prý jich bylo přes tři tisíce,“ vypráví Ganéšman Šerčan z vesnice Tatopáni nedaleko Beni. „Zaútočili v noci. Moment překvapení byl na jejich straně a určitě čekali, že místní vojenská posádka rychle podlehne přesile. Jenže zrovna ten den měla velká skupina vojáků s kulomety a granátomety cvičení mimo město a přes noc tábořili na kopci nad Beni. Takže když maoisté zaútočili, tihle vojáci jim zcela nečekaně vpadli do zad. Byla to jatka a zahynulo mnoho obyčejných lidí. Bitva trvala přes deset hodin a střelbu a záblesky výbuchů bylo slyšet a vidět až tady.“

Tehdy si maoistické vedení začalo uvědomovat, že vojenskými prostředky nemohou svých cílů dosáhnout. Král Gjánéndra ve stejné době suspendoval demokratickou ústavu a sám se chopil vedení exekutivy. Maoisté a demokratické strany tak v monarchii našli společného nepřítele a uzavřeli spojenectví. V roce 2006 král ustoupil tlaku všelidových protestů a vyklidil pole koalici demokratických stran a maoistů. Stranické špičky podepsaly mírovou dohodu, která je počátkem současné snahy o schválení nové ústavy. Devatenáct tisíc bojovníků vzbouřenecké armády se stáhlo do vojenských táborů pod dohledem pozorovatelské mise OSN a měli být co nejdříve integrováni do nepálských ozbrojených složek, nebo kompenzováni a propuštěni. Zde se však mírový proces zadrhl.

Integraci maoistických bojovníků se totiž vzepřela armáda, která je jednou z mála dobře fungujících institucí nepálského státu. Generálové namítají, že hromadné přijetí velkého množství politicky indoktrinovaných vzbouřeneckých bojovníků, kteří navíc nesplňují požadavky kladené na běžné rekruty, by armádu rozvrátilo. Dohadování mezi politiky i generály o podobě kompenzací, rehabilitačních balíčků a způsobu integrace, nebralo konce. Po šesti letech nečinnosti maoistická armáda přestala být vojenskou silou. Mnozí rebelové si uvědomují, že i když maoistické ideologii obětovali své životy a mládí, jsou nyní na obtíž a cítí se být zrazeni vlastními vůdci.

Dohoda, kterou premiér Bhattaraj s armádou a vůdci ostatních stran uzavřel, počítá s integrací šesti a půl tisíce maoistických vojáků do nebojových složek armády a s poměrně štědrými finančními balíčky pro ty, kteří se rozhodnou odejít do civilu. „To je kapitulace, nikoliv integrace,“ protestuje radikální křídlo maoistů a požaduje změny v dohodě.„Vojáci byli léta zavřeni v táborech a neměli jasnou budoucnost,“ obhajuje dohodu člen maoistického politbyra Rosan Gautam. „Je to jak propuštění z vězení. Řeči o zradě nejsou namístě, v rámci politických jednání se nedalo dosáhnout víc.“

Evidence vojáků, kteří se rozhodnou pro službu v nebojových složkách anebo pro dobrovolné propuštění už začala, jestli však opravdu dojde k naplňování obsahu dohody, se teprve ukáže.

Volební plakát maoistické strany v horském Manangu. Bude tento region, který je domovem nejméně čtyř různých etnických skupin prohlášen za stát Gurungů?
Volební plakát maoistické strany v horském Manangu. Bude tento region, který je domovem nejméně čtyř různých etnických skupin prohlášen za stát Gurungů?
Vybrat fotku 

Bludný kámen federace

I když se podaří dovést integraci a rehabilitaci bývalých bojovníků k úspěšnému závěru a vznikne vláda národní jednoty, nepálští politici se ještě budou muset shodnout na podobě budoucího federativního uspořádání země.

O nutnosti decentralizace nepochybuje skoro nikdo. Mezi regiony panují ohromné rozdíly v klimatických a přírodních podmínkách, etnickém složení, stupni ekonomického i společenského vývoje a v dalších faktorech. Vláda v Káthmándském údolí, které vždy bylo zahleděné samo do sebe, je k potřebám a problémům ostatních regionů často hluchá.

Maoisté před volbami slibovali zřízení nových federativních celků podle etnické šablony, aby v každém nově vzniklém státu měla konkrétní minorita většinu. Problém je, že prakticky všechny regiony jsou více či méně etnicky smíšené. Nepálské minoritní skupiny jsou navíc různě velké, od několika tisíc po několik milionů členů a vyznat se v nich je oříšek i pro demografy. „Pragmatici mezi maoisty si už uvědomují, že tyto sliby nelze splnit,“ řekl mi novinář a analytik Kanak Mani Dixit. „Nevědí však, jak z toho ven.“ Maoističtí radikálové navíc budou ostře protestovat proti jakémukoliv kompromisu.

Silná frakce obyvatel jižních nížin v ústavodárném sboru zase chce, aby celé nížinné pásmo při hranici s Indií, které je jen několik desítek kilometrů široké, zato téměř tisíc kilometrů dlouhé, bylo prohlášeno za jediný stát. Pro horské regiony však mají vztahy s úrodným a průmyslově rozvinutým jihem vitální ekonomický význam. Národní kongres a Komunistická strana Nepálu prosazují, aby právě ekonomické vazby a geografická realita byly základem hranic nových federativních jednotek.

„Není pravda, že v Nepálu nemáme smysl pro organizaci, naopak,“ říká mi prodavač starožitností v káthmándské turistické čtvrti Thamel. „Když je tady jeden společný cíl, vznikne hned několik různých skupin usilujících o jeho dosažení. A ty pak mezi sebou bojují, dokud se úplně nevyčerpají,“ zakončuje fatalisticky. Nepálští politici však už několikrát dokázali, že když jim nic jiného nezbývá, dohodnout se umí. Po čtyřech letech poznamenaných kličkováním a neochotou ke kompromisům bude pro politiky v nejvyšších postech těžké hodit veškerou za neúspěch jednání na ostatní. I proto má schválení nové ústavy do 31. května stále ještě šanci.

Odpovědět

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.