Odpovědět na komentář

V úterý Bhútánci chodí pěšky

v sekci Reportáže

Bhútán je malé himálajské království, které dosáhlo celosvětového věhlasu díky své originální politice „hrubého domácího štěstí“, a osvícenému vladaři, jenž v zemi zavedl demokracii. V červnu 2012 pohádkové království opět překvapilo svět, když v centrech měst vyhlásilo pravidelný den bez aut. A to nikoliv jen jednou ročně, jako jsou podobné akce pořádané všude na světě, ale rovnou každé úterý. Tentokrát se ovšem zdá, že to bhútánští politici s konáním dobra přehnali.

Tento článek původně vyšel v listopadovém magazínu Lidé a Země. Dnes už Den chodců Bhútánce tolik netrapí. V polovině listopadu 2012, byl z každého úterku přesunut na první neděli v měsící. Vláda sice otevřeně nepřiznala neúspěch své politiky, ale zjevně si uvědomila cenu, kterou ji nepopulární a navíc nefunkční opatření stojí. Zůstává otázkou, jestli časem nebude Den chodců zrušen úplně.

Policista řídící dopravu na centrální křižovatce v Thimphu
Policista řídící dopravu na centrální křižovatce v Thimphu
Vybrat fotku 

Centrální třída Norlinzam v Thimphu, hlavním městě Bhútánu, je lemovaná obchody a obchodními domy, které prodávají vše od oblíbeného betelu, přes všechny myslitelné i nemyslitelné věci denní potřeby, buddhistické liturgické předměty, konfekci i nádherné látky, z nichž se vyrábějí tradiční oděvy. Jako podpultové zboží se zde bez větších problémů dají koupit i zakázané cigarety. Dnes má však většina obchodů zatažené rolety. Proč by také obchodníci otvírali, když jsou ulice liduprázdné. Ačkoliv úterý bylo oficiálně pokřtěno „Den chodců“, mnoho pěších nepotkáte. Zato taxíky, pro které zákaz neplatí, projíždějí ulicí jeden za druhým. Policista, který na centrální křižovatce ladnými pohyby mima řídí dopravu, se jako každý jiný den nezastaví.

„To není Den chodců, to je Den taxikářů,“ rozčiluje se státní úředník Nima, který bydlí v nové zástavbě Babesa asi 5 kilometrů od centra města. „Autem se dostanu jen na půl cesty, dál je to zakázané a ani není kde zaparkovat, takže mohu jet buď autobusem, nebo taxíkem. Autobusů je ale málo a v úterý jsou ještě k tomu k prasknutí plné. A taxíky zase účtují dvojnásobek. A já při tom musím dostat děti do školy a pak jít na druhou stranu města do práce,“ stěžuje si. „Vstávám o dvě hodiny dřív, abych to nějak zvládl. Každý kdo může, raději v úterý zůstane doma.“

Den chodců je způsobuje problémy školním dětem i jejich rodičům.
Den chodců je způsobuje problémy školním dětem i jejich rodičům.
Vybrat fotku 

Rok 2012 pro Bhútán rozhodně nezačal dobře. Ekonomika se dostala do velkých problémů kvůli zahraničněobchodnímu deficitu a o zemi se začalo hovořit jako o Řecku Jižní Asie. Myšlenka zavést jeden den v týdnu bez automobilové dopravy v centrech měst, se proto zdála jako skvělý nápad, jak omezit spotřebu a dovoz pohonných hmot a ještě k tomu snížit exhalace. Jenže dobrý úmysl nestačí.

„Já jsem z Wangdy,“ říká mi usměvavý taxikář, zatímco jedeme liduprázdnými ulicemi. „Každé úterý brzo ráno jedu tři hodiny do Thimphu a tady si za jediný den vydělám víc než doma za celý zbytek týdne,“ libuje si. Nijak ho netrápí, že jeho šestihodinová jízda do Thimphu a zpět staví na hlavu celý záměr, chránit životní prostředí a státní devizové rezervy. Nikoliv překvapivě, spokojenost taxikářů mnoho lidí nesdílí.

Taxikáři si Den chodců nemohou vynachválit.
Taxikáři si Den chodců nemohou vynachválit.
Vybrat fotku 

Fotograf Ješe Dordži na svém blogu píše: „Je to skvělá příležitost, jak udělat něco pro své zdraví!“ začíná nadšeně. Dále píše, jak si na Den chodců, vzal nové pohodlné tenisky. Když však měl jít na schůzku na ministerstvu kultury, stráž ho nevpustila dovnitř, kvůli nevhodnému obutí. Státní úřady se v Bhútánu nacházejí v historický hradech, do nichž je vstup povolen pouze ve tradičním národním oděvu, ke kterému patří i kožené společenské (a zásadně o několik čísel větší) polobotky. „V Den chodců by měli být k obutí tolerantnější,“ poznamenává Ješe Dordži, „Je přece nepříjemné a nezdravé chodit větší vzdálenosti ve společenské obuvi!“

Mezi Bhútánci obecně roste nespokojenost, kterou umocnil i nástup nové generace moderně smýšlejících novinářů a rostoucí asertivita nezávislých médií. Ty v poslední době rozkryly celou řadu korupčních skandálů, spojených s nejvyššími úředníky a politiky. Vládní Bhútánská strana míru a prosperity (Druk Phuensum Tshogpa) bude mít v parlamentních volbách příští rok velké problémy nejen obhájit svou většinu, ale vůbec přežít. Ministerský předseda Džigme J. Thinly vyhlásil nezávislému tisku válku, když přikázal, aby veškerá státní inzerce spojená s nadcházejícími volbami, byla uveřejňována pouze ve státem vlastněných médiích. Stát je v Bhútánu zdaleka největší zadavatel inzerce a nezávislé tituly nyní vládu obviňují, že se je skrze reklamu snaží vydírat, či dokonce zničit. Některá média skutečně ve své kritice vlády a jejích přešlapů a skandálů, začínají pomalu couvat.

Sídlo vlády, hrad Tašičcho dzong v Thimphu. Dokud vládl král, poddaní byli spokojení, s novou demokraticky zvolenou vládou, se do šťastné země vtírá nespokojenost, často oprávněná.
Sídlo vlády, hrad Tašičcho dzong v Thimphu. Dokud vládl král, poddaní byli spokojení, s novou demokraticky zvolenou vládou, se do šťastné země vtírá nespokojenost, často oprávněná.
Vybrat fotku 

„Uspořádejme protestní pochod proti Dnu chodců, vzepřeme se fašismu! Lepší pokroková monarchie, než zpátečnická demokracie!“ poslal na svůj twitterový účet zprávu populární bhútánský herec Kelly Dodži a tuto, na místní poměry, radikální výzvu sdílel i vůdce parlamentní opozice Cering Tobgej. Jenže jakýkoliv veřejný protest, je v Bhútánu nezákonný. Lidé se nyní začínají ptát, jakou demokracii vlastně král před čtyřmi lety zavedl, když občané ani nemohou veřejně demonstrovat svůj nesouhlas s politikou. Den chodců se tak stává rozbuškou občanské nespokojenost a dalším příkladem toho, jak bývá cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly.

Text a fotografie: Michal Thoma

Původní článek vyšel v magazínu Lidé a Země 11/2012

Odpovědět

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.