Odpovědět na komentář

Himálajská Viagra

v sekci Reportáže
Jako každé jaro vypukla i tento rok v Himálaji „zlatá horečka“. Vysoké horské pastviny v severní Indii, Nepálu, Bhútánu a Tibetu se zaplnily stovkami tisíc lidí, jež přilákala sklizeň podivuhodné houby zvané jarsagumba. Léčivka, které se přezdívá též „himálajská Viagra“ je zejména v Číně, Koreji a Japonsku vyvažována zlatem. Pro mnoho obyvatel Nepálu je sezónní sběr jarsagumby prakticky jediným zdrojem příjmů.

Vesnice Nár v oblasti Nár-Fu je jedno z významých center sklizně podivuhodné houby jarsagumba.
Vesnice Nár v oblasti Nár-Fu je jedno z významých center sklizně podivuhodné houby jarsagumba.
Vybrat fotku 

Ve vesnici Nár mě uvítaly rytmické údery bubnu. Malý buddhistický chrám, z nějž se zlověstné dunění ozývalo, obklopovaly desítky vesničanů. Nebylo pochyb o tom, že právě probíhá nějaký významný náboženský rituál. „Je to právě rok co zavraždili našeho náčelníka,“ vysvětluje mi mladík jménem Nimčong. „Lamové říkají, že je nutné upokojit jeho duši, aby se odebrala do zásvětí a mohla se znovu převtělit.“ Polohlasně pokračuje: „Ubodala ho skupina sběračů jarsagumby, co neměla povolení.“

Nár je chudá a zaostalá vesnice v odlehlém kraji Nár-Fu, jenž leží na severu Nepálu u hranic s Tibetem. Oblast byla až do roku 2003 pro cizince uzavřená, dnes je přístupná pouze se zvláštním povolením ministerstva vnitra.

Regulace turismu v Nár-Fu sice svědčí divoké přírodě, šest set místních obyvatel však závistivě hledí na své sousedy v Manangu, kteří díky příjmům turismu výrazně pozvedli svou životní úroveň. Sběr jarsagumby je zde prakticky jediným zdrojem peněz. „V Nár-Fu smějí sbírat pouze místní, úřady naštěstí nevydávají povolení pro lidi z jiných okresů, jako v Manangu,“ vysvětluje Nimčong. Nár-Fu patří k nejlepším nalezištím v Nepálu. „Průměrně nasbíráme přes dvacet kusů denně, padesát není výjimkou. Rekord je dokonce dvě stě!“ V sousedním Manangu přitom sběrači hovoří o štěstí, když za den naleznou pět kusů. Do Nár-Fu se proto snaží řada sběračů nepozorovaně proniknout. Domorodci si však svůj jediný příjem bedlivě střeží.

„Předevčírem jsem na jednom svahu spatřil dva cizí sběrače,“ říká starší muž z vesnice Fu s ruským triedrem na krku a rambo nožem za pasem. „Ještě tu noc jsme je chytli a spoutali, teď už je vedou na policejní stanici v Čáme.“ A vesele dodává: „Zabavili jsme jim sto kusů jarsagumby!“ Jeho radost je víc než pochopitelná, sto kusů totiž může při současných cenách prodat za bezmála tři sta dolarů.

Ilegální sběrači v Nár-Fu se plazí po strmém svahu a hledají vzácnou houbu.
Ilegální sběrači v Nár-Fu se plazí po strmém svahu a hledají vzácnou houbu.
Vybrat fotku 

Napůl housenka, napůl houba

Jarsagumba, botanicky označovaná jako Cordyceps sinensis, česky známá jako Housenice čínská, je vzácná parazitická houba, jež roste v Himálaji, zejména v Tibetu, Ladakhu, Nepálu, Sikkimu a Bhútánu, ve výškách od čtyř do pěti a půl tisíc metrů nad mořem. Spory houby napadají larvy můry rodu Thitarodes. Houba housenku žijící pod zemí zahubí a vyžere zevnitř. Nakonec larvě z hlavy vyrostou nenápadné tmavé plodnice, po nichž sběrači v hustém nízkém porostu trpělivě pátrají. Sklízí se zlatavý zbytek těla housenky, z nějž ční výrůstek plodnice. Tibetský název jarsagumba doslova znamená v zimě housenka, v létě tráva.

Tradiční čínská medicína zná jarsagumbu určitě přes dvě stě padesát let, patrně ještě déle. Používá se především jako posilující prostředek, ovšem údajně pozitivně ovlivňuje prakticky všechny fyziologické funkce. Pověstný je též blahodárný účinek na mužskou potenci, díky kterému se jí přezdívá „himálajská Viagra“. Dlouhodobá kúra prý výrazně prodlužuje život.

Prodej jarsagumby v tibetské Lhase.
Prodej jarsagumby v tibetské Lhase.
Vybrat fotku 

V jarsagumbě jsou přítomny stovky farmakologicky aktivních látek, vědecký výzkum jejich konkrétních účinků je však stále na počátku. Jarsagumba se užívá rozdrcená a vyvařená v mléce, někteří ji též louhují v alkoholu. Na Západě, včetně tuzemska, je možné jarsagumbu koupit v kapslích v obchodech s lidovou a přírodní medicínou.

Celosvětovou popularitu jarsagumbě zajistily dvě čínské atletky Wang Junxia a Qu Junxia, které v roce 1993 překonaly světový rekord v běhu na 1500, 3000 a 10000 metrů. Dopomohla jim prý k tomu právě jarsagumba, kterou jim kouč naordinoval. Od té doby tržní cena houby vytrvale stoupá. V roce 2000 se v Káthmándú prodával jeden kilogram zhruba za půl druhého tisíce dolarů, dnes už stojí bezmála desetinásobek.

Houbařské prázdniny

„Za čtrnáct dnů se vesnice zcela vylidní, kromě malých dětí a starců všichni vyrazí na vysoké pastviny sbírat,“ říká mladík Dórdže z vesnice Fu. Sám před několika dny přišel z Káthmándú, kde žije a pracuje. Kvůli sklizni jarsagumby se ale každé jaro vrací domů. „Nejdříve musí skončit veškeré zemědělské práce. Teprve až bude dobytek vyhnán na pastvu, náčelník vyhlásí sklizeň jarsagumby. Kdo by začal sbírat dřív, byl by pokutován,“ vysvětluje Dórdže systém domorodé vlády, který v této odlehlé vesnici dodnes funguje nezávisle na státních úřadech.

Sklizeň potrvá až do poloviny srpna. Každý by za tu dobu měl být schopen nasbírat kolem tisíce kusů, které prodá překupníkům za dva až tři tisíce dolarů, což bohatě vystačí na celý zbytek roku.

Zatímco v Nár-Fu sbírají pouze domorodci, situace v sousedním Manangu je dosti odlišná. Povolení ke sběru v ceně necelých sto dolarů zde získalo už pět tisíc lidí a další stále přicházejí. „Někteří prodají veškerý majetek, aby měli na povolení,“ říká mladý učitel Taši z vesnice Braga. „Jenže často ani neví jak jarsagumba vypadá. Vyšplhají do hor, onemocní výškovou chorobou nebo se nachladí, během pár dní vyčerpají zásoby jídla i peněz a nakonec se vrátí s nepořízenou a ožebračení,“ vrtí nesouhlasně hlavou. „V každém případě školu můžeme na pár měsíců zavřít, kromě několika žáků jsou všichni v horách a sbírají. Máme houbové prázdniny,“ směje se.

Nad vesnicí Braga ve výšce čtyř tisíc metrů vyrostl jeden z mnoha stanových táborů sběračů z blízkých i vzdálenějších míst Nepálu. Žijí tu celé rodiny s dětmi. Zatímco muži sbírají, ženy připravují jídlo a hlídají skromný majetek. Nálada mezi sběrači je však pochmurná. V jednom ze stanů hraje skupina mužů znuděně karty – už třetí den prý neměli štěstí. Než aby se na strmých svazích zbytečně namáhali, raději v klidu čekají až jarsagumba opět začne růst.

Stanová vesnička sběračů jarsagumby ve výšce přes čtyři tisíce metrů.
Stanová vesnička sběračů jarsagumby ve výšce přes čtyři tisíce metrů.
Vybrat fotku 

Houba zrovna neroste, tak sběrači tráví čas hraním karet.
Houba zrovna neroste, tak sběrači tráví čas hraním karet.
Vybrat fotku 

Jeden se sběračů přeruší hru, aby ukázal svůj nález.
Jeden se sběračů přeruší hru, aby ukázal svůj nález.
Vybrat fotku 

Ženy sběračů zatím vaří a doufají,že muži s nějakým úlovkem ještě přijdou.
Ženy sběračů zatím vaří a doufají,že muži s nějakým úlovkem ještě přijdou.
Vybrat fotku 

Gangster v horách

Vesnice Manang je oblíbenou aklimatizační zastávkou turistů na treku kolem Annapúrny. Koncem května se však stává centrem obchodu s jarsagumbou. V jedné z řady místních hospod už od rána sedí skupinka rozjívených sběračů a objednává jeden džbán místní pálenky rakší za druhým. Jejich předáci se marně snaží udržet je pod kontrolou. Po mnoha dnech vysoko v horách si muži chtějí za vydělané peníze náležitě užít. Naproti hospodě před místní lékárnou se shromažďuje další skupinka. Chlad, vítr a vysoká nadmořská výška, si mezi sběrači vybírá svou daň.

„Jednání s těmi lidmi je vážně k zbláznění,“ říká Karma, módně oblečený mladý muž, jenž se představuje jako byznysmen. Před několika minutami důrazně vysvětlil předákovi jedné z mnoha sběračských skupin, že veškerou nasbíranou jarsagumbu musí prodávat jen jemu. „Půjčím jim na sběračské povolení, za každý nalezený kus dobře zaplatím, a co oni? Pořád jen spekulují, kolik dostanou v Káthmándú,“ stěžuje si. Dozvídám se, že patří k velmi respektované a majetné rodině z Manangu. Nyní však žije v Káthmándú, kde má populární noční podnik. „Je to gangster,“ upozorňuje mě můj nepálský přítel, když se Karma vzdálí. „Pravá ruka Dípaka Manangiho, který je vůdcem obávaného gangu Manangiů,“ doplňuje.

Organizovaný zločin je jedna z tváří Nepálu, která většině zahraničních návštěvníků zůstává utajena. Gangy jsou v Nepálu poměrně vlivnou silou. A manangský gang patří mezi ty úplně nejmocnější. V Káthmándú v turistické čtvrti Thamel vybírá výpalné od obchodníků, prodává drogy, v nočních podnicích a masážních salonech provozuje prostituci, zabývá se pašováním a řadou dalších nelegálních aktivit. Nepálští politici napříč stranami využívají spřátelené gangy k zastrašování a likvidaci svých odpůrců. Na oplátku gangsterům garantují toleranci policie, kterou ostatně cyničtější Nepálci označují jako obzvlášť rozbujelou zločineckou organizaci.

„Jeden kus kupuji za dvě stě rupií,“ říká Karma. Dvě stě rupií odpovídá přibližně třem dolarům. „Přitom ještě před rokem si sběrači neříkali víc než sto,“ rozčiluje se. I tak si dobře vydělá, protože v Káthmándú se jarsagumba neprodává levněji než za čtyři sta rupií. Pokud však houbu propašuje do Hongkongu nebo do Šanghaje, dostane ještě mnohonásobně víc. Doby, kdy sběrači neměli žádnou představu o tržní ceně houby, už skončily. Karmovi nezbývá než novou cenou respektovat a to i přes to, že v Manangu by se mu stěží někdo dovolil konkurovat.

Řada buddhistických stúp před vesnicí Nár.
Řada buddhistických stúp před vesnicí Nár.
Vybrat fotku 

Vesničan z Náru na střeše svého domu.
Vesničan z Náru na střeše svého domu.
Vybrat fotku 

Rudí vykořisťovatelé

Sběr jarsagumby sehrál svou roli i v maoistickém povstání, které sužovalo Nepál v letech 1996 až 2006. Maoisté hledající finanční zdroje si nemohli příjmů z jarsagumby nevšimnout. V roce 2000 získali kontrolou nad severovýchodním okresem Dolpa, který je patrně vůbec nejbohatším nepálským nalezištěm jarsagumby. Příjmy ze sklizně si maoisté pojistili masivním nasazením svého povstaleckého vojska.

„Revoluční daň“ vybírali od každého sběrače. Taktéž překupníci byli donuceni platit za každý kilogram, který chtěli z Dolpa vyvézt. Maoistické příjmy ze sběru houby v roce 2003 přesáhly dle týdeníku Nepali Times dvě stě milionů nepálských rupií, což odpovídalo třem milionům dolarů. Jarsagumba se tak stala jedním z nejvýznamnějších zdrojů peněz, které maoisté využívali zejména na nákup zbraní.

Samotní sběrači však přišli zkrátka, maoisté od nich houbu kupovali pod cenou, aby ji následně sami prodali překupníkům za dvojnásobek. Čas od času též vyhnali vesničany na „dobrovolnou“ brigádu sbírat jarsagumbu zdarma pro podporu revoluce.

Vesnice Fu na sever od Náru je také živá ze sezónního sběru jarsagumby.
Vesnice Fu na sever od Náru je také živá ze sezónního sběru jarsagumby.
Vybrat fotku 

Příroda trpí

Sběr jarsagumby byl v Nepálu až do roku 2001 ilegální. Nicméně zákaz prakticky nešlo uplatňovat, protože potenciální příjmy byly příliš lákavé. Sklizeň však s sebou nese značná ekologická rizika. Někteří sběrači místo toho, aby houbu trpělivě kus po kusu hledali, raději vytrhávají celé trsy trávy, což na prudkých vysokohorských svazích podporuje erozi a může způsobit i ničivé půdní sesuvy. Panují i obavy, že sběr ve velkém povede k úplnému vymizení jarsagumby.

Velkou zátěží pro křehký vysokohorský ekosystém je sezónní migrace sběračů. V dosud neznečištěných částech pohoří zanechávají odpadky, drancují už tak zdecimované lesy a ruší ohrožená divoká zvířata. Domorodí obyvatelé též přicházejí zkrátka, protože migranti vysbírají podstatnou část sklizně houby ještě dřív, než skončí jarní práce na polích. Přitom pro řadu horalů je jarsagumba jediný zdroj peněz.

„Lidé by se kvůli jarsagumbě i zabíjeli,“ říká učitel Taši. Případ nárského náčelníka zavražděného ilegálními sběrači jeho slova potvrzuje. Bohužel ekologická zodpovědnost je pro Nepál, kde víc než třetina populace žije pod hranicí chudoby, stále nedostupný luxus. Pokud však úřady nezačnou sběr jarsagumby účinněji regulovat, hrozí akutní riziko, že za pár let už nebude co chránit.

Orání pole ve Fu. Sklizeň jarsagumby oficiální nesmí začít, dokud všichni vesničané neskončí práci na svých polích.
Orání pole ve Fu. Sklizeň jarsagumby oficiální nesmí začít, dokud všichni vesničané neskončí práci na svých polích.
Vybrat fotku 

Masakr v Nár-Fu

(doplněno v září 2012)

Na jaře 2009, rok po mé vlastní návštěvě Nár-Fu, došlo v oblasti k tragédii, která pronikla i do zahraničního tisku. Obyvatelé vesnice Nár byli obviněni z vraždy sedmi ilegálních sběračů z okresu Gorkha. Jejich těla byla nalezena v hluboké strži nedaleka Náru. Některá těla prý byla rozčtvrcena a částečně pohřbena.

Policejní konstábl z okresního města Čáme, který obvykle událostem v odlehlém kraji nevěnoval žádnou pozornost, tentokrát vyrazil s malou amrádou a zatkl celou vesnici, ženy, děti a starce nevyjímaje. Ti sice byli záhy propuštěni, ale mladí muži zůstali ve vězení. Soud, který se dlouho odkládal, nakonec na podzim 2011 odsoudil šest mužů z Náru za vraždu k trestu odnětí svobody na dvacet let a dalších třináct odsoudil za podíl na vraždě na dva roky. Mezi odsouzenými byl i mladík Nimčong, se kterým jsem se při své návštěvě Náru seznámil.

Stále se vedou spory o to, co se vlastně přesně odhrálo. Obyvatelé Náru běžně ilegální sběrače chytali a předávali je policii v Čáme. V tomto případě se zřejmě něco zvrtlo. Podle Nimčonga, se kterým jsem hovořil minulý rok ve věznici v Čáme (když jsem šel zahajovat výstavu Manang po třiceti letech) se celá věc odehrála takto:

„Doslechli jsme se, že jsou zde ilegální sběrači. Šli jsme je jako obvykle pochytat, ale bylo jich mnoho, takže přemohli oni nás. Jenže nevěděli, že další muži nám běží z Náru na pomoc. Když posily dorazily a viděly že nás brutálně bijí, došlo k chaotické potyčce. Někteří muži z Gorkhy byly pobodáni, ale většina prostě spadla do propasti,“ vysvětloval Nimčong.

Nimčong byl odsouzen na dvacet let. Na fotografii je jeho otec a malý syn. Oba si na něj budou muset počkat.
Nimčong byl odsouzen na dvacet let. Na fotografii je jeho otec a malý syn. Oba si na něj budou muset počkat.
Vybrat fotku 

Máhendrův most, místo kde k masakru došlo. Zabití byli nalezeni na dně propasti, spadli, nebo byli shozeni?
Máhendrův most, místo kde k masakru došlo. Zabití byli nalezeni na dně propasti, spadli, nebo byli shozeni?
Vybrat fotku 

Eric Hansen, reportér amerického magazínu Outside, ve svém zajímavém článku Killing Fields přichází s jinou hypotézou. Muži z Náru část ilegálních sběračů zajali, ale několik z nich při útěku spadlo do propasti. Z obav před policií se Nárští rozhodli zbavit se svědků a zajaté muže z Gorkhy zavraždili.

Jak to skutečně bylo, vědí pouze samotní aktéři. Tragický rozměr dodává této události fakt, že k ní nemuselo dojít, pokud by úřady v Čáme důsledně chránili výhradní právo obyvatel Nár-Fu na sběr houby. Vzhledem k tomu, že domorodci museli brát zákon do svých rukou, podobná tragédie byla jen otázkou času. Jako přímý důsledek masakru lidé z Nár-Fu o svá výhradní práva na sběr přišli.

Sklizeň jarsagumby zatím ovšem povážlivě klesá. Většina odborníků se shoduje, že zřejmě jde o důsledek nekontrolovaného a přílišného sběru, který probíhá ještě před tím, než se houba vysemení. Podle vesničanů, je nyní sklizeň až desetkrát menší. Autority by zřejmě namísto vydávání dalších permitů pro sběrače zvenku, měly důsledně chránit práva místních obyvatel, na jeden z mála zdrojů, který mají. Relativně nepočetné domorodé obyvatelstvo by pravidelnou sklizeň neohrožovalo.

Text a fotografie: Michal Thoma

V upravené podobě vyšlo v magazínu Týden 43/2008, doplněno v září 2012.

Odpovědět

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.