Odpovědět na komentář

Džípem kolem Annapúrny

v sekci Reportáže

Silniční obchvat Annapúrny, desáté nejvyšší hory na světě, přestává být sci-fi. Vzdálenost kterou trekaři šlapali pět až šest dní, nyní terénní vůz zvládne za šest hodin. Plánuje se i autostráda do horního Mustangu, donedávna jednoho z nejméně dostupných míst na Zemi. Nejhlubší údolí na světě tak čeká největší změna v historii. 

Tento článek původně vyšel v magazínu Týden 2/2008. Silnice údolím Kalí Gandakí už dnes existuje čtyři roky. I tak článek neztratil na platnosti, protože v Himálaji jsou další místa, která dilemata spojená se stavbou silnici řeší právě teď. Změny, které silnice pod Annapurnou přinesla shrnuji v nově napsané poslední kapitole článku.

Strmé stoupání do průsmyku Thorung-la (5,416 m.) na horizontu zatím kompletnímu obchvatu Annapúrny brání.
Strmé stoupání do průsmyku Thorung-la (5,416 m.) na horizontu zatím kompletnímu obchvatu Annapúrny brání.
Vybrat fotku 

Let do Džomsomu ve výšce 2,723 m. byl do nedávna jedinou snadnou cestou jak se do do oblasti dostat.
Let do Džomsomu ve výšce 2,723 m. byl do nedávna jedinou snadnou cestou jak se do do oblasti dostat.
Vybrat fotku 

Silnicie je postupně prodlužována až do Lo Manthangu, dříve jednoho z nejnedostupnějších míst na světě.
Silnicie je postupně prodlužována až do Lo Manthangu, dříve jednoho z nejnedostupnějších míst na světě.
Vybrat fotku 

V nejbližších dnech (leden 2008, pozn. autora) bude dokončena silnice do himálajského správního střediska Džomsom. Městečko s několika tisíci obyvateli leží ve stínu osmitisícovek Annapúrny a Dhaulágirí v nadmořské výšce téměř tří tisíc metrů. Nepůjde sice o asfaltovou silnici jaké jsou běžné v Evropě, ale z větší části pouze o zpevněnou prašnou cestu. I tak přináší zásadní změnu do míst, kam se motorová vozidla dosud mohla dostat jedině letecky.

Do jednoho z nejkrásnějších údolí na světě vtrhnou rozhrkané náklaďáky, špinavé autobusy, rozpadající se taxíky. Utrpí tím nejen jedinečná krajina, ale i turistický ruch. Okruh kolem Annapúrny, případně kratší trek do Džomsomu, patří k nejoblíbenějším horským túrám v Nepálu.

Bylo by ale naivní se domnívat, že rámusící a páchnoucí vozy a zvířený prach milovníky velehor z údolí řeky Kalí Gandakí vypudí. Světoběžníci i jejich místní ubytovatelé si spíš začínají klást otázku, co dál.

Šest hodin namísto šesti nocí

„Pokud chceme zvýšit tok zboží a služeb v horách a sejmout břímě z lidských nosičů, potom se jako rozumné řešení jeví především systém karavanních stezek. Jejich údržba je snadná, muly navíc nespotřebovávají palivo a tedy ani národní valutové rezervy,“ zapochyboval v roce 1984 americký antropolog Andrew Manzardo o smyslu budování silnice v údolí Kalí Gandakí. „Důležité je, že karavanní obchod umožní místním ekonomikám růst postupně, aniž by byly zahlceny zvnějšku.“ Manzardova slova nepadla na úrodnou půdu. Vládní rozhodnutí o stavbě silnice do Džomsomu padlo v roce 1996. Dokončení projektu notně zdrželo maoistické povstání v Nepálu, ovšem s příměřím a zapojením levicových revolucionářů do politického procesu na jaře 2006 se práce obnovily. Poslední úseky mezi vesnicí Tiplijang a Léte byly začátkem ledna 2008 těsně před dokončením.

Koňské karavany nosily údolím Kalí Gandakí náklady po celá staletí.
Koňské karavany nosily údolím Kalí Gandakí náklady po celá staletí.
Vybrat fotku 

Džípy je odsud nepochybně brzy vytlačí. Zvířata však o uplatnění nepřijdou. Míst nedostupných motorové dopravě je v Himálaji stále víc než dost.
Džípy je odsud nepochybně brzy vytlačí. Zvířata však o uplatnění nepřijdou. Míst nedostupných motorové dopravě je v Himálaji stále víc než dost.
Vybrat fotku 

Vzdálenost mezi městečkem Béní (860 metrů nad mořem) a Džomsomem (2 720 metrů) kterou trekaři šlapali pět až šest dní, už v únoru terénní vůz zvládne za šest hodin. Další necelé dvě hodiny zabere jízda o jedenáct set metrů výš k chrámu Muktináth (jedno z nejposvátnějších hinduistických poutních míst). Totálnímu dokončení silničního obchvatu Annapúrny zatím brání strmé stoupání do zasněženého průsmyku Thorung­ la (5 416 metrů), uvažuje se však o rozšíření autostrády dále na sever do Horního Mustangu. Tato tradiční buddhistická oblast donedávna patřila k nejnedostupnějším místům na Zemi, před pěti lety sem však Číňané natáhli silnici z Tibetu. Výstavbě by mohly zabránit snad jedině obavy indických vojenských stratégů z možné čínské agrese.

Některé úseky nové himalájské silnice jsou už několik roků hotové. Mezi obcemi Léte, Džomsomem a Muktináthem se prohánějí traktory s návěsy, motocykly i terénní auta veřejné dopravy. Všechna vozidla sem byla dopravena letecky, po částech a sestavena na místě. Palivo vynášejí z nížin karavany mul v kanystrech. Vysoké náklady zatím udržely silniční provoz na únosné míře, přesto už řidiči způsobují smrtelné nehody. Od podzimu 2006, kdy úřady v oblasti registrovaly 16 traktorů a 125 motorek, se v Džomsomu usídlila posádka dvou dopravních policistů. Kompletní zprůjezdnění silnice provoz zmnohonásobí.

Hinduistický poustevník na cestě k posvátnému chrámu Muktináth. Svatí muži sem přicházejí jen se svými tunikami až z Indie.
Hinduistický poustevník na cestě k posvátnému chrámu Muktináth. Svatí muži sem přicházejí jen se svými tunikami až z Indie.
Vybrat fotku 

Běžní poutníci však dnes už dají přednost džípům.
Běžní poutníci však dnes už dají přednost džípům.
Vybrat fotku 

Jízda na koni zde donedávna bývala nejlepší a nejrychlejším způsobem dopravy.
Jízda na koni zde donedávna bývala nejlepší a nejrychlejším způsobem dopravy.
Vybrat fotku 

Proč silnice? Kvůli jablkům!

„Mnoho věcí se nenávratně změní. Ale většina místních si silnici přeje,“ říká Buddhi Ratna Šerčan z vesnice Kobáng. Čtyřiasedmdesátiletý energický muž má obavy o životní prostředí dosud relativně izolovaného údolí, dobře si však uvědomuje ekonomickou a praktickou stránku věci. „Většina zemědělců tady zaseje jen menší část svých políček, protože nadúrodu není kvůli obtížné dopravě komu prodávat. A co teprve jablka!“ říká Šerčan, kterému se v širokém okolí říká Otec jablek.

V šedesátých letech inicioval založení zahrádkářského výzkumného střediska ve vesnici Marfa. Díky jeho nadšenému úsilí se pěstování jablek, meruněk a dalších zahrádkářských plodin rozšířilo po celém údolí a příjmy z jejich prodeje se vedle turismu staly hlavním zdrojem finanční hotovosti místních obyvatel. Zlatý, královský a červený delicius z údolí Kalí Gandakí dnes obchodníci považují za nejlepší v jihovýchodní Asii. Kvůli transportním nákladům se však zdejší vzácná jablka nedokáží významněji prosadit ani na nepálských trzích. Ovoce dopravené letecky z Džomsomu vyjde příliš draho, při převozu na hřbetech mul se zase víc než polovina nákladu poškodí. „V Káthmándú a Pókhaře se prodávají jablka z Indie nebo dokonce z Nového Zélandu, zatímco naše sklizeň tady pomalu uhnívá,“ říká Šerčan a s nadějí dodává: „Silnice to změní.“

Buddhi Ratna Šerčan, který se v šedesátých letech zasloužil o rozšíření pěstovaní jablek v údolí, si uvědomuje ekonomické a praktické výhody silnice, má ale strach o životní prostředí.
Buddhi Ratna Šerčan, který se v šedesátých letech zasloužil o rozšíření pěstovaní jablek v údolí, si uvědomuje ekonomické a praktické výhody silnice, má ale strach o životní prostředí.
Vybrat fotku 

Jablka z Mustangu jsou pověstná vysokou kvalitou. Až díky silnici se jim však otevře cesta na Nepálské trhy, kterým zatím dominuje ovoce z dovozu.
Jablka z Mustangu jsou pověstná vysokou kvalitou. Až díky silnici se jim však otevře cesta na Nepálské trhy, kterým zatím dominuje ovoce z dovozu.
Vybrat fotku 

Život ve stínu velehor je pro starší generaci těžký. Mladí lidé často odcházejí natrvalo za prací do měst či do zahraničí. Jejich rodiče se o sebe i o hospodářství musí postarat sami.
Život ve stínu velehor je pro starší generaci těžký. Mladí lidé často odcházejí natrvalo za prací do měst či do zahraničí. Jejich rodiče se o sebe i o hospodářství musí postarat sami.
Vybrat fotku 

Část údolí s meandrujícím tokem řeky Kalí Gandakí se nazývá Thak khola a je domovem etnické skupiny Thakálijů. Vzhledem k tomu, že leží mezi dvěma osmitisícovkami - Annapúrnou a Dhaulágirí - je nejhlubším údolím na světě. Odedávna tudy procházela jedna z hlavních tepen obchodu s tibetskou solí. Thakálijové nad lukrativním obchodem získali v druhé polovině devatenáctého století kontrolu a mnozí na něm vydělali jmění. Když v roce 1959 došlo k protičínského povstání v Tibetu a k uzavření hranic, bohatší Thakálijové odešli do jiných oblastí Nepálu, kde mohli uplatnit obchodnický talent a investovat kapitál. Odliv ekonomických elit byl posléze kompenzován příjmy z trekkingu, kteří začaly přicházet v sedmdesátých letech

Nyní do oblasti Annapúrny přichází přes sto tisíc turistů ročně - to je bezmála třetina všech zahraničních návštěvníků Nepálu. Nechybí mezi nimi ani stovky Čechů. Krátký a nenáročný trek do Džomsomu nyní silnici z větší části kopíruje, a tak nejspíš brzy zmizí z průvodců a nabídek cestovních agentur. Nejoblíbenější okruh kolem masivu Annapúrny povede po silnici z jedné třetiny, což se jistě neobejde bez následků. Stovky ubytoven a hostinců přijdou o zákazníky. Během několika let navíc bude na opačné straně horského masivu dokončena silnice spojující výchozí bod treku Besisahár s vesnicí Manang. Tím se celý dříve čtrnáctidenní okruh zredukuje na dvoudenní přechod sedla Thorung-la.

Výletníci místo trekařů

Silnice ovšem může přitáhnout zpět domů bohaté Thakálije z Káthmándú a Pókhary. Sám Šerčan, v Indii studovaný přírodovědec v důchodu, má dům v Káthmándú, kde trvale žije jeho manželka a děti. V Thak khole pomáhá svým bezmála stoletým rodičům s rodinným hospodářstvím. „Až dokončí silnici, budeme já i moje rodina mnohem snáz cestovat mezi Thak kholou a Káthmándú,“ říká.

Synovec Gautam Šerčan se devastace turistického ruchu nebojí. „V Alpách jsou také všude silnice a rekreantům to nevadí,“ říká čtyřicátník, který vloni opustil pozici manažera luxusní restaurace ve švýcarském Curychu, aby se mohl naplno věnovat řízení rozvojových projektů (stavba školy a domova pro přestárlé) ve svém rodném kraji. „Pro mnoho turistů není žádné štěstí šlapat sem několik dní pěšky. Rádi přijedou džípem, ubytují se v dobré chatě a budou vyrážet na výlety po okolí. Nakonec tu nechají víc peněz než trekaři,“ tvrdí Gautam. Má zřejmě pravdu, řada ubytoven v údolí Kalí Gandakí už vyšším nárokům turistů vyhovuje. Nepálský Himálaj je ovšem nadále vnímán jako ráj zdatných trekařů, kteří se obejdou bez zvláštního komfortu. Nový typ návštěvníků, ať už půjde o rodiny s dětmi, penzisty, či prostě pohodlnější horské výletníky, bude potřeba nejdříve přilákat. To se neobejde bez změny přístupu cestovních kanceláří a chytrého marketingu.

Trekaři na cestě z Horního Mustangu. Až se zde začnou prohánět džípy a autobusy, zřejmě se přesunou jinam.
Trekaři na cestě z Horního Mustangu. Až se zde začnou prohánět džípy a autobusy, zřejmě se přesunou jinam.
Vybrat fotku 

Vesnice Tatopáni je oblíbenou zastávkou trekařů. Budou zdejší horké prameny stále příjemným místem k osvěžení, až se do bazénů nahrnou davy autokarových turistů?
Vesnice Tatopáni je oblíbenou zastávkou trekařů. Budou zdejší horké prameny stále příjemným místem k osvěžení, až se do bazénů nahrnou davy autokarových turistů?
Vybrat fotku 

Hlavní ulička thakalijské vesničky Kobang. Většina obyvatel se buď přiživuje na procházejících trekařích, nebo se zabývá zemědělstvím. Jiné příležitosti zaostalé údolí zatím nenabízí.
Hlavní ulička thakalijské vesničky Kobang. Většina obyvatel se buď přiživuje na procházejících trekařích, nebo se zabývá zemědělstvím. Jiné příležitosti zaostalé údolí zatím nenabízí.
Vybrat fotku 

„Potřebujeme také vybudovat alternativní trekové trasy. Nejen kvůli nové silnici údolím Kalí Gandakí,“ říká Mahéšvor B. Šrestha, nepálský konzultant cestovního ruchu. „Na mnoha místech už kapacita pěších stezek nestačí množství turistů. Lidé jsou pak z dovolené zklamaní, připadají si jako v Thamelu,“ odkazuje na věčně přecpanou turistickou čtvrť v Káthmándú. Stejné trasy jako trekaři navíc používají legie nosičů a karavany mul, zásobující jídelny, obchody a ubytovny. „Když vybudujeme hustou síť nových stezek a okruhů, provoz se rozprostře a trekaři se dostanou i do vesnic, které z nich zatím neprofitovaly.“

Kde končí karavany

Tiplijang, který je prozatím nejzazším bodem, kam silnice došla, působí jako každá jiná himálajská víska, do níž v nedávné době vtrhl pokrok. Tedy jako cosi mezi Divokým západem a Disneylandem. Neslavný stav dřevěných chatrčí úspěšně kryje výzdoba složená z vývěsních štítů a reklamních tabulí, které zvou ke konzumaci alkoholu a cigaret, zubní pasty, pracího prášku, ale i k shlédnutí posledního bollywoodského trháku. O právo užívat rozbahněnou a odpadky zavalenou hlavní ulici, vedou karavany mul proti motorovým vozidlům předem prohraný boj. Řidiči do překážejících zvířat bez servítek vrážejí a často už se ani nenamáhají stisknout jinak nadužívaný klakson. Nejagresivnější jsou šoféři taxíků, kteří své sotva pojízdné vraky dovezly z Indie jako kovový šrot, aby se vyhnuly přemrštěnému dvou set procentnímu dovoznímu clu.

V jedné z řady jídelen, lemujících hlavní ulici čeká na autobus do Béní pětičlenná skupinka trekařů z Nového Zélandu. „Mysleli jsme, že půjdeme úsek do Béní pěšky, ale je to hrůza. Balíme to,“ říkají. „Nemá cenu dusit se zvířeným prachem a smradem a ještě každou chvíli uhýbat do škarpy. Až silnici dokončí do Džomsomu, bude pro trek ztracené celé údolí,“ dodávají mrzutě. S jejich názorem se vesměs všichni západní turisté shodují. „Vůbec nechápu jak někdo mohl povolit stavbu silnice údolím Kalí Gandakí,“ napsala Liba Cunnings v dopise otištěném magazínem Nepali Times. „Vypadá to jako nepálská obdoba čínské přehrady Tři soutěsky.“

Přirovnání však poněkud pokulhává. Zatímco megalomanská čínská přehrada je pro obyvatele zatopených údolí pohromou, lidé z Kalí Gandakí silnici, byť někdy s rezervami, vítají jako posla tolik potřebného rozvoje. Odkud berou zahraniční návštěvníci z rozvinutých zemí právo upírat jim přístup k výhodám civilizace?

Meandry koryta řeky Kalí Gandakí nedaleko Kagbeni.
Meandry koryta řeky Kalí Gandakí nedaleko Kagbeni.
Vybrat fotku 

Údolí Kalí Gandakí je díky své poloze mezi dvěma osmitisícovkami nejen nejhlubší na světě, ale patří i k nejkrásnějším místům na Zemi.
Údolí Kalí Gandakí je díky své poloze mezi dvěma osmitisícovkami nejen nejhlubší na světě, ale patří i k nejkrásnějším místům na Zemi.
Vybrat fotku 

Co z této krásy zbyde?
Co z této krásy zbyde?
Vybrat fotku 

Otázku, jak skloubit zájmy přírody s potřebami obyvatel chráněných území, Nepálci řeší už od roku 1976. Tehdy byl založen první nepálský národní park Sagarmatha (nepálsky Mt. Everest), na jehož území žijí slavní Šerpové. Hlavním smyslem rezervace bylo zastavit mizení lesních porostů, čehož mělo být dosaženo drastickým omezením kácení. Šerpové se proto ještě před oficiálním založením parku rozhodli bohatě předzásobit. Bezprecedentní dřevorubecké žni padla za oběť většina lesů v okolí šerpských vesnic, kde těžbu po celá staletí úspěšně omezovala domorodá pravidla. Řada podobných případů nepálské ekology přesvědčila, že ochranu prostředí není možné úspěšně prosazovat proti životním potřebám obyvatel.

Obavy o jedinečnou přírodu údolí Kalí Gandakí jsou jistě na místě, nicméně kromě sněžných levhartů či himálajských jelínků zde jsou také lidé, kteří nechtějí žít zakonzervovaní v romantizované přírodní idyle. Mají vlastní zájmy, plány a cíle, které je nutné respektovat. A že silnice odradí některé trekaře?

Pamfa Dhamala z káthmándské cestovní kanceláře Langtang­ Ri z toho strach nemá. „Můžeme nabídnout řadu jiných túr. Velmi zajímavé oblasti kam ještě před deseti lety prakticky nebylo možné cestovat, jsou dnes bez potíží dostupné. Mimo jiné právě díky novým silnicím.“

Čtyři roky se silnicí

Ačkoliv předešlý text vzniknul počátkem roku 2008, neztratil na své naléhovasti, protože v Himálaji je mnoho dlaších míst, kam se silnice pomalu ale jistě protahuje. Historie údolí Kalí Gandakí se začíná opakovat v Manangu, na druhé straně průsmyku Thorung-la. V relativně rovném údolí se už začínají objevovat traktory a motocykly dopravené na místo letecky. Silnice, která Manang spojí s národní silniční sítí bude dokončena do tří let. Pak už opravdu trek kolem masivu Annapúrny přestane existovat.

První motocykl byl do Manangu dopraven letecky. Brzy motorových vozidel určitě přibude a vytlačí tradiční koně.
První motocykl byl do Manangu dopraven letecky. Brzy motorových vozidel určitě přibude a vytlačí tradiční koně.
Vybrat fotku 

Džíp přejíždí chatrný můstek nedaleko Lo Manthangu v Horním Mustangu. Tajemné a nedostupné království už motorová doprava zasáhla též.
Džíp přejíždí chatrný můstek nedaleko Lo Manthangu v Horním Mustangu. Tajemné a nedostupné království už motorová doprava zasáhla též.
Vybrat fotku 

Stavba silnice do horního Mustangu, dříve jednoho z nejizolovanějších míst v Himálaji, je také v plném proudu a v okolí historického města Lo Manthang už džípy běžně jezdí. K dokončení silnice, která spojí centrální Nepál s čínským Tibetem zbývají maximálně 2 roky. Je však nepravděpodobné, že by silnice údolím Kalí Gandakí měla v dohledné době mít velký význam pro obchod mezi Čínou a Nepálem. Existující silnice do Tibetu k hraničnímu přechodu Kodari je stále výrzaně lepší. Nová komunikace však prevděpodobně přitáhne hinduistické poutníky, kteří přes chrám Muktináth a posvátná jezera Damódár kund budou pokračovat dále do Tibetu k posvátné hoře Kailáš.

Samotná silnice do Džomsomu zatím turistický ruch zcela nezardousila. Turisté však častěji kombinují trekking s přesuny džípem, tam kde nejsou alternativní pěší trasy. V důsledku toho některé vesnice zcela příšly o příjmy z turistiky. Významné zastávky jako je Tatopáni, Marfa, Džomsom nebo Muktináth naopak vydělávají víc. Místní obyvatelé, kteří dříve silnici očekávali s nadšením, jsou dnes rezervovanější: „Silnice nám přinesla mnoho dobrého, hlavně zboží je teď levnější. Ale taky s ní přišel prach a hluk a vše se rychle mění. Bohužel ne vždy k lepšímu,“ říká odevzdaně Gautam Šerčan, který před čtyřmi lety silnici jednoznačně hájil.

 

Texta a fotografie: Michal Thoma

původně vyšlo v magazínu Týden 2/2008, doplněno v březnu 2012

Odpovědět

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.